Všeobecné informace o kýlových sportovních plachetnicích, na nichž je závodění velmi těsné a vyrovnané. Vhodné pro závodníky lodních tříd Star, Soling, Café 24, Thompson, …
• Nastavení takeláže – to nejdůležitější
ze 7/8 oplachtění a několik údajů o dalších skupinách.
Nastavení takeláže
Hlavním principem 7/8 takeláže je to, že napínání
zadního stěhu má vliv, jak na kosatku, tak i na hlavní plachtu. Jestliže
totiž vítr zesílí, dopneme zadní stěh a tím zároveň napneme přední vant a
prohneme tak stěžeň. Napnutí předního vantu nám vyploští kosatku a prohnutý
stěžeň udělá totéž s hlavní plachtou. Po otěžích je tedy zadní stěh
nejdůležitějším trimovacím prvkem na lodi se 7/8 takeláží.
Poměr napětí předního vantu a průhybu stěžně vlivem
dotažení zadního stěhu, se dá regulovat mnoha prvky. Jsou to například: záklon
stěžně, nastavení sálingů, napětí takeláže, poloha vantů, pata stěžně ….
Záklon stěžně – ten nám udává pozici nastavení stěžně, tedy úhel proti kolmici na
osu lodě. Vzpomeňme si na surfaře: když dá stěžeň s plachtou dopředu,
posune těžiště oplachtění a surf začne odpadat. U kýlové lodě se to projeví
závětrností lodě.
U ploutvových lodí se dá závětrnost a návětrnost
regulovat pozicí ploutve, ale u kýlových lodí to není možné. Proto je zapotřebí
hodně pracovat se záklonem stěžně a s rozmístěním váhy posádky.
Za běžných podmínek se snažíme o neutrální tah na
kormidlo, či mírnou návětrnost lodi. Se sílícím větrem se však horní třetina
plachet otvírá. Kosatka twistuje méně než hlavní plachta a tím dochází
k posunu těžiště takeláže dopředu. Musíme tedy mírně zaklonit stěžeň, více
dotáhnou kiking (pokud není příliš velká převratná síla), posunout kosatkový
vozík více dozadu a otevřít tak horní část kosatky tak, aby twistovala stejně
jako hlavní plachta. Tlak na kormidle pak regulujeme nastavením poměru dotažení
hlavní a kosatkové otěže.
Hlavní vanty – jejich napětí má hlavní vliv na případné odklánění stěžně do
závětří při plavbě proti větru. To vše je závislé na umístění kování (uchycení
vantů na palubě), na úhlu a délce sálingů. Ty mají také vliv na napětí předního
vantu a průhyb stěžně.
Spodní vanty – v závislosti na uchycení v palubě, mají tyto vanty vliv na
stranový i předozadní průhyb stěžně. Základní nastavení je takové, když je
stěžeň stranově rovný. Spodní vanty můžeme ve slabém větru povolit, abychom
docílili většího výkonu ve střední části plachty. Naopak v silném větru je
dotáhneme. Tím zpevníme stěžeň ve střední části a pracuje nám horní část, kde
se plachta otevírá a ubírá přebytečný výkon.
Uchycení vantů je velmi důležité. Čím více jsou spodní
vanty uchyceny vzadu, tím více působí na předozadní průhyb spodní části stěžně
a to je jejich hlavní funkce. Některé lodě, jako např. Soling, mají uchycení
těchto vantů na kolejnicích, a tak je jejich nastavení mnohem citlivější.
D2 – jedná se o diagonální vanty ve střední části stěžně. Vycházejí od úchytu
horních sálingů na stěžni, ke koncům sálingů o řadu níže. Používají je tedy
více-sálingové plachetnice, jako například Thompson 830 (sálingy o řadu výše,
bývají někdy nazývány jako D1). Tyto vanty mají ve středové části stejný efekt,
jako spodní vanty u jedno-sálingových takeláží.
Úhel sálingů – je důležitý jak pro předozadní, tak i stranový průhyb stěžně ve střední
části a má vliv na napnutí předního vantu. Čím více jsou sálingy kolmo na osu
lodě, tím více se přenáší napětí zadního stěhu na přední vant. To udržuje
přední lem kosatky rovný.
Délka sálingů – nastavení délky sálingů je většinou dané. Proto se toto nastavení většinou
nemění. Pokud k němu však dojde, kompletně vám to změní všechno předchozí
nastavení. Všeobecně však platí: pokud jsou sálingy příliš dlouhé, prohýbá se
stěžeň ve střední části do závětří a pokud jsou příliš krátké, nedrží stěžeň a
ten se ohýbá v horní části do závětří. Také tlak na patu stěžně je pak nadměrný.
Úhel paty stěžně – jedná se o velmi často přehlížený prvek trimu. V první řadě je
důležité, aby byla pata stranově kolmá na stěžeň. To se projeví prohnutím
stěžně do strany při shodně napnutém levém i pravém vantu.
Předozadní úhel má vliv na průhyb a tuhost stěžně.
Pokud stěžeň stojí na zadní hraně paty, přenáší se předozadní průhyb do
takeláže. Stěžeň pak má tendenci se prohýbat a příliš předozadně pracovat při
jízdě ve vlnách. Pokud však stěžeň stojí na přední hraně paty, je celkově
předozadně pevnější. Pokud je však úhel příliš ostrý, stěžeň má tendence se ve
střední části prolamovat na opačnou stranu, tedy dozadu. Což je samozřejmě
negativní jev.
Ze všech těchto důvodů je zejména pro velké
kýlové lodě lepší ustavit stěžeň na přední hranu, ale pod mírným úhlem. U
malých ploutvových plachetnic toto nemá velký vliv a záleží spíše na
vlastnostech stěžně.
Umístění paty a vymezení stěžně
v palubě – posun paty stěžně má vliv na
jízdní vlastnosti lodě (návětrnost a závětrnost). Posunem paty dozadu se loď
stává návětrnou a naopak. Je to dáno posunem těžiště oplachtění vůči laterálu,
který zůstává konstantní.
Vymezení stěžně v palubě zajišťuje tvar jeho
průhybu. Je-li stěžeň rovný, lépe odolává tlakům vyvolaným předním a bočními
vanty, zadním stěhem, hlavní otěží či výtahy plachet. Znamená to, že pokud je
stěžeň rovný, umožňuje nám to více napnou přední lem kosatky, ale stěžeň je pak
méně stranově odolný a je náchylný k vybočování. Proto se při stoupačce
častěji používá nastavení mírného průhybu. Stěžeň je pak stranově tužší a také
většina plachet je v současné době šita do mírného průhybu.
Při jízdě po větru je poměrně snadné stěžeň narovnat a
využít tak hlubšího profilu plachty.
Tuhost stěžně – tuhý stěžeň se ohýbá jinak než měkký. Každá lodní třída, rozdílná
váha posádky a každá kombinace plachet vyžaduje svůj optimální stěžeň pro dané
větrné podmínky a pro současnou výšku a délku vln. My však nemůžeme mít stěžně
pro každou situaci a navíc nás omezují třídová pravidla. Cílem je najít stěžeň,
který bude kopírovat střih vaší plachty a zároveň udrží dostatečné napětí
v takeláži. Jestliže se vám zdá, že se stěžeň příliš ohýbá a přitom nemáte
dostatečné napětí v předním vantu, může to znamenat, že je stěžeň příliš
měkký. Pokud naopak nemůžete vyploštit plachtu zadním stěhem, může to znamenat
přílišnou tuhost stěžně.
Plachty – v závodě je
samozřejmě důležité mít kvalitní oplachtění. Jejich cena není nízká, a tak
některé třídy přistupují k pravidlům, které posádce dovolují proměřit
pouze určitý počet plachet za sezónu. Také počet sad plachet na závod bývá
velmi často omezen. Většina posádek používá univerzální oplachtění, tedy to,
které má největší výkon ve větru od 4 do 9 m/s. Pak je samozřejmě zapotřebí se
naučit tyto plachty přetrimovat do větru mimo tuto škálu. Pokud však očekáváme,
že hlavní závod sezóny, na který se důkladně připravujeme, se pojede ve slabém
nebo naopak, velmi silném větru, je načase zariskovat a pořídit si speciální
oplachtění do této síly větru. I když to nevyjde, máme tady starou univerzální
sadu, kterou můžeme použít.
Pokud si nemůžete dovolit nové plachty, nepropadejte
šílenství. Je jistě lepší mít dobře ustavené starší plachty, než špatně
vytrimovanou novou sadu. Je jen zapotřebí dodržet několik bodů, protože starší
plachty bývají vytahanější, tedy břichatější a více twistují. Je tedy zapotřebí
více dotahovat zadní stěh, pracovat se spodními vanty (zejména jsou-li sálingy
kolmo na osu lodě, viz. Soling), kikingem a výtahem
kosatky.
Profil plachet
1. Střední vítr 4 – 9 m/s – takeláž můžete směle nastavit dle informací dodaných od výrobce plachet.
Ověřte si, že tyto informace jsou pro váš stěžeň a pro loď od vašeho výrobce.
V tomto středním větru můžeme plout na maximální výkon. Jen mírně, se
sílícím větrem, dotahujeme zadní stěh tak, aby se nám přední lem kosatky téměř
neprověšoval. Toho lze také často dosáhnout dotahováním hlavní otěže. Tu
dotahujeme do té doby, když je konec horní spíry v ose lodi, nebo
maximálně 5°před osou. Jestliže je plachta ušita spíše pro silný vítr, bude se
v horní části při narovnané stěžni více zavírat. Je totiž šita tak, aby
twistovala v ohnutém stěžni. Pokud však dotáhneme zadní stěh, napneme tím
přední vant a tím vyploštíme kosatku, jejíž výkon v tomto větru
potřebujeme. Musíme tedy postupovat obezřetně a ve větru kolem 6 m/s začít
pozvolna dotahovat zadní stěh a hlavní otěž.
2. Slabý vítr – specielně ve větru kolem 2-3 m/s
narazíte na dva zásadní problémy:
• horní část plachty se příliš zavírá
• ve snaze to napravit chceme dotáhnout
zadní stěh, ale tím vyplošťujeme kosatku
Není tedy složité uhodnout, proč mají speciální
plachty pro slabý vítr mírně plnější kosatku a ploší otevřenější hlavní plachtu
v horní části a plnější ve spodní, aby loď měla dostatečný výkon pro
překonávání případných vln.
3. Silný vítr – v těchto podmínkách chceme
kontrolovat průhyb předního vantu tak, aby kosatka neměla příliš hluboký
profil. K tomu využíváme napínání zadního stěhu. Na kosatce pro tyto
podmínky si můžeme všimnout, že má břich více vpředu. To umožní pohodlnější
kormidlování a loď projíždí snáze vlny. Jak si můžeme všimnout, zadní stěh
nejen dopne přední vant, ale také nám ohýbá stěžeň. Zatímco ve slabém větru nám
průhyb pomůže dostat plachtu do ideálního tvaru, v silném větru bývá
průhyb často tak velký, že nám deformuje hlavní plachtu, která na takovýto tvar
není přizpůsobená. To se projeví příčnými pruhy na plachtě, které vedou od
středu stěžně ke konci ráhna. Za normálních okolností je nejsnazší uvolnit zadní
stěh, ale tím se prověsí přední lem a kosatka se tak stane plnější. Speciální
plachta pro 7/8 takeláž je tedy šita do většího průhybu a je velmi plochá.
Velkému průhybu nejlépe zabráníme dotažením spodních vantů.
Využití univerzálních plachet v extrémně slabém a silném větru – různé lodní třídy využívají rozlišných metod k úpravě takeláže
v závislosti na povětrnostních podmínkách.
K přetvoření univerzálních plachet na plachty pro
slabí vítr tedy potřebujeme prohnout stěžeň, aniž bychom příliš napnuli přední
vant. V silném větru zas naopak musíme dopnou vant, aniž bychom příliš
prohnuli stěžeň.
Pokud prohýbáme stěžeň a nechceme zvyšovat napětí
v takeláži, většinou postačí dopnout přední vant a zároveň povolit spodní
vanty. Také můžeme změnit úhel sálingů. Nebo posunout patu stěžně dozadu a
povolit spodní vanty. U vícesálingových lodí dopínáme D1 a někdy i D2. U
Solingu se využívají popojížděcí úchyty vantů a samozřejmě klíny
v palubě.
Spodní vanty a jejich vliv na výkon hlavní
plachty – U takeláží, jakou má například Etchells, hrají
spodní vanty výraznou roli. Jejich povolením se totiž zvětší stranový průhyb
stěžně a tím se dá dobře nastavit hloubka a její výška v hlavní
plachtě.
Uvolněním spodních vantů, dojde u některých takeláží
k prohnutí stěžně do závětří. To má za následek zvýšení hloubky plachty,
větší zavření zadního lemu a zúžení trysky kosatky. Přínosné může být také to,
že se o něco zmenší napětí v předním a zadním vantu.
Mnohem složitější je nastavení trimu u lodí, které
mají měkký a tvárný stěžeň, jako např. Star. Pomáhají nám v tom další řady
stěhů, které kontrolují jednotlivé části stěžně. Při jednotlivých obratech, či
halzách je však potřeba s nimi pracovat, jinak hrozí zlomení stěžně nebo ráhna.
Převádění teorie v praxi
Vítr není jediná síla působící na plachty. Mimo jiné
hraje výraznou roli stav vodní hladiny. Na hladké vodě může totiž loď plout bez
nesnází, ale ve vlnách potřebuje energii k překonání těchto
překážek.
Hlavním pravidlem tedy je, že na hladké vodě se
používá ploší tvar plachet, nejhlubší část profilu je více vzadu a plachta je
zavřená po celé délce zadního lemu. Tak máme dostatečnou rychlost, ale
především dobrou stoupavost lodě.
Kýlové a sportovní lodě plují proti větru téměř na
hranici maximální rychlosti designu trupu. To znamená, že pokud neodpadneme od
kursu minimálně o 30°, rychlost lodě se výrazně nezvýší. Tedy snaha o uvedení
lodě do skluzu nám ubírá tolik výšky, že se nakonec nevyplácí. Pro nás to
znamená, že se ve většině případů snažíme maximálně stoupat a tomu
přizpůsobujeme i nastavení plachet a takeláže.
Ve skutečnosti to znamená, dotahovat zadní stěh dříve
než na malých lodích. Cunningham, tedy přední lem hlavní plachty a kosatky,
nebo výtahy těchto plachet necháváme volnější, protože jejich přetažení posouvá
nejhlubší profil plachty příliš dopředu a to nám zabraňuje dostatečně stoupat.
Spodní lem řádně dotáhneme, i když někdo preferuje lehké povolení, které
umožňuje snazší a ostřejší kormidlování v náročných podmínkách.
Ve velkých vlnách platí opak. Vlny kladou velký odpor,
který musí loď překonávat. Znamená to, že nemůžeme jet tak ostře a tudíž
potřebujeme i nejhlubší část plachty mnohem více vpředu. Plachta musí být také
mnohem bohatší, aby měla dostatečný výkon.
Správného nastavení docílíme dotažením předních lemů
plachet, či jejich výtahů. To nám posune břicho plachty více dopředu. Loď pak
není tak citlivá na kormidlování a umožňuje plynulou jízdu mezi vlnami. Ještě
uvolníme zadní stěh. Tím zvětšíme hloubku obou plachet a povolíme hlavní otěž
tak, aby se nám plachta v horní části pozvolna otevírala (twistovala). Po
průjezdu vlnou tak loď mnohem lépe akceleruje.
Úhel stěžně při jízdě po větru
Některé lodě, které mají oporu stěžně v palubě,
dovolují předklánět stěžeň při jízdě po větru povolením zadního stěhu a někdy i
dotažením předního lemu.
Jak daleko můžeme stěžeň předklánět?
To je samozřejmě velmi často diskutovaná věc, ale zde
je několik bodů, které musí být dodrženy.
1. Při jízdě po větru stěžeň napřímíme do pozice kolmo
na loď. Tím vystavíme větru maximální plochu plachet. Některé lodě plují lépe,
když je stěžeň dokonce o něco předkloněn. Někdy to má výrazný vliv. Teorie proč
tomu tak je se v tomto rozcházejí, ale pravděpodobně to napomáhá odlehčení
zádě, které je výhodné ve slabém a středním větru.
2. Dalším důvodem předklánění stěžně je ulehčit vedení
spinakru. Za slabého větru a na hladké vodě předkloněný stěžeň usnadní
nafouknutí spinakru a jeho vedení. Zachytává totiž vítr proudící dolů a kolem
plachet a je ploší v horní části.
3. Při ostrém spinakrovém kursu povolením zadního
stěhu opět narovnáme stěžeň a tím docílíme většího výkonu v plachtách, ale
zhoršíme tak obtékání mezi spinakrem a závětrnou stranou hlavní plachty. Změní
se totiž úhel tahu na závětrnou otěž a spinakr je pak zavřenější v zadním
lemu a loď nemůže plout příliš ostře k větru a je navíc pomalejší.
4. Velmi důležité !!! Předklon stěžně je také
limitováno bezpečnostním faktorem. Pokud je stěžeň puštěn příliš dopředu, hrozí
jeho zlomení. Pokud je totiž stěžeň upevněn v patě na dně trupu, při
předklonění se ohýbá o přední palubu. Také je ohýbán plachtami v celém
profilu, ale na tento ohyb není stěžeň konstruován a vydrží mnohem menší ohyb.
Navíc prolomení stěžně podporuje i tlak spinakrového pně.
Největší vliv na zlomení stěžně mají prudké rázy,
které způsobují vlny nebo poryvy větru. Proto vždy stěžeň držíme zadním stěhem
a pokud možno dopínáme i přední vant, aby byla takeláž napnutá a k rázům
nemohlo docházet. Trochu jinak je to u Staru, kde vozíme vysloveně povolený
přední vant a z kosatky se tak stává malý spinakr. Musíme však znát
hranici, kdy se tento trim stává nebezpečným pro pevnost stěžně.
Rozpoznání problémů na vodě
Zlepšení rychlosti lodě vychází z pozorování, a
to dělíme do tří jednotlivých částí:
• Z pohledu předního kosatníka – ten může
průběžně sledovat rychlost vaší lodě v porovnání s ostatními loděmi
v poli. Neustále sleduje trim a výkon lodě. Někteří kormidelníci chtějí
být o těchto věcech stále informováni. Jiným zas stačí, když jsou informováni o
problému a jeho řešení. Jste pomalí? Proč tomu tak je? Co se dá vylepšit? Pokud
máte dostatečnou rychlost, kosatník se snaží zapamatovat nastavení a větrné
podmínky.
• Z pohledu kormidelníka – ten je
v pozici, kdy nejlépe cítí, co loď potřebuje. Sleduje podmínky a na
kormidle dobře pozná, kdy je loď přeplachtěná, a kdy naopak potřebuje zvýšit
výkon. Celá řada z těchto informací se přenáší přes kormidelní páku do
rukou kormidelníka. Ten pak po dosažení určité praxe dobře pozná způsob
kormidlování v daných podmínkách tak, aby loď dostatečně stoupala, a aby
dosahovala maximální rychlosti.
• Z pohledu trenéra, nebo z jiné
lodě – Někdy je velmi těžké rozpoznat problém, když sedíte přímo na pozorované
lodi. Proto pověřte spřátelený tým, vašeho výrobce plachet a nebo trenéra, aby
sledoval vaše nastavení, rychlost, techniku a rozmístění posádky.
Problémy a jejich řešení
Loď nestoupá
Jednou z příčin může být nedostatečně
dotažená otěž hlavní plachty, nebo příliš povolený otěžový vozík. Pokud má loď
malý výkon, můžeme nepatrně povolit zadní stěh a tím zavřít plachtu
v horní části zadního lemu. Správné nastavení nám ukáže bavlnka na konci
horní spíry, která by měla 70% času vlát ve směru osy ráhna.
Další možností je volná takeláž. U lodí, které mají
boční vanty v ose, tedy nejsou zalamovány sálingy, může dojít při volnější
takeláži ke stranovému průhybu stěžně, což má za následek otevření trysky mezi
kosatkou a hlavní plachtou a otevření střední části zadního lemu hlavní
plachty. To samozřejmě zhorší stoupavost lodi.
Posuďte také nastavení spodního lemu hlavní plachty.
Zadní rádius spodní části hlavní plachty má veliký vliv na tlak v kormidle.
Povolením spodního lemu bude loď více reagovat na pohyb kormidelní páky či
kola.
Překontrolujte, zda je kosatková otěž dostatečně
dotažená. Bavlnky na návětrné straně musí vlát rovnoběžně. Jestliže horní
bavlnka odvlává od plachty dříve než ostatní, musíte více dotáhnout otěž. Pokud
to nestačí, je zapotřebí posunout kosatkovou kladku více dopředu. Tím se zadní
lem kosatky více uzavře. Překontrolujte, aby kopíroval hlavní plachtu.
Zjistěte zda nemáte příliš napnutý výtah kosatky. U
lodí, kde nepřesahuje kosatka přes hlavní plachtu, je nastavení zadního lemu
velmi důležité. Hlavní plachta s kosatkou musí být v rovnováze. Pokud
přetáhneme přední lem kosatky, přesuneme tak nejhlubší profil více dopředu a
rovnováhu ztrácíme.
Pokud předešlé rady nepomohli, můžete přistoupit
k většímu záklonu stěžně. To ovšem změní nastavení plachet. Záklon stěžně
otevře zadní lem hlavní plachty i kosatky. To je pak potřeba doladit.
Loď stoupá, ale příliš splouvá
Moderní plachetnice mají většinou dostatečný výtlak na
kýlu, který zabraňuje velkému splouvání. Jestliže zjistíte, že plujete ostřeji
než lodě kolem vás, ale splouváte, znamená to, že vodou neproplouváte
dostatečně rychle, aby ploutev a kormidlo mohli efektivně využít svůj profil.
Jestliže máte tlak na kormidle, mírně uvolněte hlavní otěž a dotáhněte spodní
lem, či zadní stěh (nebo v kombinaci obojí). Toto je častější problém ve
slabém nebo velmi silném větru a vyskytuje se u moderních lodí s relativně
malým laterálem.
Malý výkon
Toto je problém zejména tehdy, je-li moře zvlněné. Je potřeba výkon nejen kvůli větru a rychlosti, ale
také z důvodu překonávání vln. V početně velmi obsazeném závodě je
hladina mnohem zčeřenější než při samostatné plavbě. Proto zvýšíme výkon
povolením zadního stěhu a hlavní otěže. Tím je plachta plnější a přetočenější.
Má výkon a dobře akceleruje. Použijte nastavení takeláže do o něco málo
slabšího větru a nebojte se jet s lodí na rychlost (méně ostře).
Příliš výkonu
Nejprve uvolněte hlavní otěž, zejména je-li hladina
zvlněná. Dále můžete pozvolna dotahovat zadní stěh, ale nepřežeňte to!!! Nesmí
se objevit pruhy na plachtě vedoucí od konce ráhna do středu stěžně. Zvažte
také povolení spodních vantů. Spodní lem je dotažen až ke značce na ráhně a
přední lem je taktéž na maximum.
www.iRegata.cz
