Naším hlavním konkurentem tak byla vedoucí loď Orlického poháru Riva a druhá v pořadí Natio v kategorii do 7 m. Přesto, že se jedná o metr delší lodě, považovali jsme síly za vyrovnané a tomu odpovídal i průběh závodu. Vedoucí pozici jsme ztratili až v bezvětří na Radavě, což nás dohnalo k nepředloženému kroku si v nepatrném poryvu "najet" nad bóji před otočkou pod spinakrem. Tento manévr nás zanesl do tišiny vhodné ke čtení Wolkerových básní, ale naprosto nevhodné k závodu na čemkoliv, využívajícím sílu větru. S bezmocným zoufalstvím jsme sledovali vzdalující se konkurenci a čekali na ten "svůj" poryv. Vzniklou ztrátu jsme pak doháněli několika hodinovou plavbou, či spíše ploužením se za vedocí skupinou, ku hrázi. Na štěstí abstinenční příznaky celoročního nezávodění promítla posádka do heroického výkonu a neustávajícího trimu splaských plachet, až se nám v poslední hodině podařilo dotáhnout na druhou příčku za vedoucí loď - Natio. V ten okamžik pro nás začal a bohužel i záhy skončil tento ročník závodu. Postupným trimováním se nám podařilo ve slabém větru rozjet loď tak, že postupně začala dotahovat na vedoucí Natio. Bohužel staré přísloví praví, že v nejlepším se má přestat a tak tomu bylo i s námi. Přibližující se pořadatelský gumák Pepy Nováka nekompromisně odpískal konec závodu a odečetl pořadí lodí. Opět jsme tak potvrdili, že druhá a třetí místa josu pro Fidé jistotou. Nakonec, v rámci vyhlašování výsledků, byla Fidé vyhlášena až jako třetí, což jsme již zargistrovali jen tak mimochodem. O to větší radost nám udlělalo, když kolegové z Rivy přinesli ceny, pohár a diplomy s tím, že patří nám. Smekám a naplňuje mne to optimismem, že stále ještě vítězství není všechno a přátelství i smysl pro FairPlay má v našem životě i na Orlíku stále své míto. Alespoň v těch nižších kategoriích určitě. Díky .......a AHOJ v závodní sezóně 2015
Pohár sluce je již tradičně posledním závodem seóny na Orlické přehradě. Pro Fidé to byl v letošním roce, bohužel, závod jediný. Z malé netěsnosti na jaře vznikla hrou osudu nakonec netěsnot velká a v konečném důsledku i nepřehlédnutelný otvor pod čárou ponoru. O adrenalin tedy nebyla nouze, ale to je jiný příběh, který si nechávám na dlouhé zimní večery. Když se pak Fidé v druhé polovině léta na vodu vrátila, byl již závod Orlík Cupu ve své druhé polovině a naděje na slušné umístění byla pramalá. Závodní tým tedy přesedlal na cyklosport, do posádek jiných lodí a nebo se věnoval rekreační plavbě s naším jachtařským dorostem.
Poslední závod sezóny "Pohár slunce" si však nebylo možné nechat ujít. Závod byl opět záležitostí trpělivosti a pevných nervů posádek všech lodí, neboť se jelo za nevánku střídající totální nevítr.
